Valle d´Aosta – horská scenérie

Vinařství se do tohoto strategicky důležitého údolí dostalo nejpozději s římskými legionáři. Ze své pevnosti Augusta Praetoria, dnešní Aosty, kontrolovali Římané alpské průsmyky Velký a Malý svatý Bernard a započali zemi kultivovat. To proto, že údolí Aosty, ležící v oblasti, která byla až do novověku velmi častým ohniskem napětí mezi Francií, Itálií a Švýcarskem, v sobě skrývá jedinečný mikrosvět. Uzounké, na pohled úchvatné terasy vinic na strmých skalních stěnách jsou svoji polohou až do 1300 metrů nejvyššími vinohrady v Evropě a dodávají bezpočtu původních odrůd vinné révy individuální charakter, jenž je ovlivněný právě polohou, a tak zde vznikají nejsvébytnější vína tohoto údolí. Vinaři odpradávna využívají zvláštních klimatických podmínek v okolí řeky Dora Baltea. Toto údolí je do tvaru podkovy obklopeno částmi západních Alp, které vystupují do výšky až 4000 metrů, a tak údolí představuje jedno z nejchráněnějších a nejsušších míst Evropy. Podnebí se vyznačuje tuhými zimami a horkými léty. Výrazná kolísání mezi denními a nočními teplotami navíc ve vegetačním období zabezpečují ideální podmínky pro rozvinutí silných, výrazně ovocných vůní. Zatímco v mnoha výše položených lokalitách se daří hroznům bílých odrůd s dobrou souhrou kyselin, jsou na jih orientované terasy ve střední části údolí (nejlepší lokality vůbec) vhodné také pro silná, tělnatá červená vína. Po Římanech se do vinaření pustili katoličtí mniši. Ti se zasloužili nejen o založení viničních teras, ale ještě ve 20. století usilovali o zachování tohoto namáhavého pěstování vinné révy v horách. Mnozí z mnichů si svými víny udělali dobré jméno i za hranicemi tohoto regionu, jako například Don Augusto Pramontton, který z rozinek Pinotu grigio lisoval legendární Malvoisie de Nus. Přestože se plocha vinic za posledních sto let postupně zmenšila z původních asi 3000 hektarů na 500, lidé v tomto údolí věří, že nastane změna: za podpory státních prostředků se s novou ctižádostí pustilo do práce asi 2400 vinařů, pro něž je vinařství převážně vedlejším zdrojem příjmů.

ROZMANITOST A SPECIALITY

Přibližně tři čtvrtiny regionálních vín získaly statut DOC a na trh jsou uváděny pod označením DOC Valle d´Aosta/Vallée d´Aoste (tato dvojjazyčnost je pozůstatkem z 11. století, kdy údolí Aosty patřilo k Savojsku), přičemž úřední vyhláška počítá s 27 druhy vín z 22 schválených odrůd vinné révy. Mezi nimi si pozornost zasluhují především speciality připravované z domácích odrůd. Vína z odrůdy Petite Arvine, která se pěstuje také v sousední oblasti Wallis a Blanc de Valdigne v horní části údolí se získává známé víno Blanc de Morgex et de La Salle. Jeho původ z nejvýše položených vinic Evropy mu vysloužil přezdívku "Bianco dei ghiacciai", ledovcové víno. Jeho výrobci, většinou členové místního sdružení, obdělávají jen asi 15 hektarů. Jejich réva se pěstuje většinou na nízkých pergolách. Blanc de Valdigne, vzdorující révokazu, patří k jedněm z mála evropských odrůd, které se neroubují na americkou podnož, nýbrž se pěstují jako pravokořenné. V klimatických podmínkách strmých teras vznikají z hroznů světlá, čistá, ušlechtilá, často mírně šumivá vína se svěžestí citrusových plodů a vůní po horských bylinkách. Mezi ostatními bílými odrůdami vyniká Moscaro/Muscat z Chambave. Vyrábí se z něho nejen víno suché, ale také víno likérové (dezertní) ze zhrozinkovatělých bobulí (např. passito nebo flétry, jak je nazýváno v místním nářečí). Vedle toho se bílá vína vyrábějí z odrůd Müller Thurgau, Rulandské bílé (Pinot blanc), Rulandské šedé, nebo se dokonce lisuje bílé víno z Rulandského modrého, stejně jako i z Chardonnay.
Jestliže je odrůda uvedena na vinětě, musí být víno - ať bílé, růžové či červené - z 90 procent připraveno z této odrůdy.

MALÉ ČERVENÉ

Mezi červenými víny vede autochtonní Petit Rouge, odrůdově čisté, nebo ve směsi. Ztělesňuje jako žádné jiné drsný, rázovitý charakter krajiny. Ve víně Enfer d´Arvier s průzračnou vůní bobulí, zvýrazněnou peprnými a kořenitými tóny, tvoří 85 procent z celkového množství a je doplněno domácími odrůdami Vien de Nus, Neyret, Gamay a Rulandské modré. Také Torrette, pocházející z oblasti Nus, které se šest až osm měsíců školí v sudu, obsahuje ze 70 procent Petit Rouge a je doplněno odrůdami Fumin, Neyret nebo Vien de Nus, ale také Dolcetto, Gamay či Rulandské modré. Na středním a dolním toku řeky Dora Beltea zraje náročná odrůda Nebbiolo. Nad střediskem Pont-St.-Martin, kde roste na vinicích do výšky 600 metrů, dává ve směsi s malým množstvím odrůd Freisa, Neyret nebo Vien de Nus lehké rustikální víno s výraznými kyselinami a ovocností zvané Donnas nebo Donnaz, které se dva roky školí v dřevěných sudech.
Z hlediska struktury je lehčí než proslulá vína Nebbiolo z Piemontu a po třech až pěti letech zrání v lahvích Donnas z dobrého ročníku kvalitní a elegantní víno. V údolí Aosty, lemovaném kulisou velehor, samozřejmě nechybějí ani mezinárodní odrůdy. Na četných terasách dnes rostou Chardonnay nebo Cabernet, Merlot, a dokonce i Syrah, z nichž se vyrábějí v některých případech zajímavá, většinou však bezvýznamná vína. Kdo chce poznat vzácné speciality z údolí Aosty, jistě je najde na zdejších vinařských usedlostech a v místní gastronomii.