Psychika ovlivňuje naše vnímání, to je známá věc. Mezi milovníky hi-fi je známý pojem psychoakustika, který popisuje jevy, kdy někteří jedinci popisují akustické vjemy, které jsou fyzikálně nemožné, přesto jsou však ochotni přísahat na život svůj i své rodiny, že to tak je. Pojem chuťová psychosenzorika jsem si vymyslel. Nevím, jestli je dostatečně popisný, ale budu ho používat, protože jiný (výstižný) jsem nenašel.

Příklady:

Jsme na dovolené, starosti jsme nechali doma a jen si užíváme. Večer sedíme na břehu moře s milovanou bytostí a pijeme sklenku vína. Ježíšmarjá, to je dobrota! Ihned si koupíme několik láhví, nebo je koupíme po návratu domů. A teď to přijde. V klidu domova chceme zavzpomínat na hezké chvilky a otevřeme si láhev. Ale vždyť to je úplně jiné víno??! Obviníme obchodníka (dovozce), že prodává patoky, popř. že se víno zkazilo cestou zpět v zavazadlovém prostoru. Omyl! Právě jste se stali obětí chuťové psychosenzoriky!

Jsme na řízené degustaci a sommeliér vychvaluje degustované víno. Básní o vůni lesních plodů a chuti švestek, višní a borůvek s dochutí vanilky a karamelu. Okolo nás se ozývá souhlasné hýkání a nám to víno přijde docela dobré. Objednáme si tedy krabici a těšíme se až dorazí domů. Konečně je víno tady a my plni očekávání otevřeme láhev. Ale co to? Kde jsou ty švestky?? Kde je ta lahodná chuť? Právě jste se stali obětí chuťové psychosenzoriky!

Jak se těmto chybám v úsudku vyhnout?

Ono to vlastně tak úplně nejde. Mnohé lze samozřejmě eliminovat zkušenostmi, kdy čím větší výběr vín nám projde ústy, tím lepší je pak náš úsudek. Nicméně proti "dovolenkové šalbě a klamu" se brání těžko... Takže mohu doporučit jediné: než objednáte paletu toho skvělého vína, ochutnějte ho ještě jednou v domácích (běžných) podmínkách a teprve pokud víno obstojí, tak objednávejte.